Kitsune Yon je vysušená oběť studia na gymplu. V překladu - nemá čas ani na jeden díl Naruta. Natož na napsání něčeho, co by aspoň vzdáleně připomínalo povídku.
Ookami-Kyuu... Té wé téčkuje...

Listopad 2010

"Ticho Tvého hrobu mě zaráží."

24. listopadu 2010 v 21:32 | Kitsune-Yon |  Naše zápisky
"Ticho Tvého hrobu mě zaráží."
  Chci něco napsat. Strašně moc. Něco, do čeho bych vložila nálady posledních měsíců, posledních dnů. Jenomže, ouha, nevím co. Tak zatraceně netuším co. Napadlo mě tedy, že než přijde den, kdy mě napadne Ten Senzační Nápad (který bude přeložen do všech jazyků, bude se prodávat všude - včetně dna Mrtvého moře a nejvyššího bodu And- a stane se bestsellerem), naučím se líp psát.

  Chtěla jsem chodit na multimediální kroužek, poznala jsem skvělou lektorku, která mě hodlala seznámit s několika autorami fantasy a nějak začít rozvíjet mojí osobnost - až nevýdaně nadšeně, jenomže sešli jsme se jenom 3... (Jakto, vždyť je to tak supr příležitost, ne?)

Death Note vs. Toy Story

23. listopadu 2010 v 17:22 | Ookami-Kyuu |  DN - Obrázky
Near Toy Story
*tlemí se a nemůže z toho Mella*

Halloween

22. listopadu 2010 v 18:07 | Ookami-Kyuu |  FF Jednorázovky
*odkašle si* Toto je má první povídka přidaná na blog po velmi dlouhé době, takže několik málo slov (fakt jen málo, žádný proslovy! *slibuje*)...
Tuhle naivní hloupůstku jsem psala o listopadu minulého roku... Chtěla jsem jí tehdy zveřejnin na Halloween, ale bohužel jsem jí dopsala až někdy v prosinci, tak jsem se rozhodla, že zatím počká v šuplíku na Halloween roku 2010... Bohužel, tak jak jste si všimli, ani tento rok nebyla zveřejněna, a to kvůli tomu, že jsem se v té době ani příliš nedostala na počítač a moje hlava je jaksi děravá, takže... *zase nervózně zakašle* no, to by bylo všechno, jen jsem se musela trošku obhájit xD
A ještě jedno malé upozornění - vtipné ani strašidelné to není, je to spíš čtení "na nudu" xP
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Všude kolem vládna černočerná tma, ve které si člověk neviděl snad ani na nos. Jen úplňkový měsíc ozařoval skupinku deseti postav, která se mezi sebou dohadovala. Studený vítr jim čechral vlasy a jejich dech se proměňoval v kouř. Stáli poblíž branky, za níž se skrýval opuštěný hřbitov.
"Já se bojím…" zašeptal ustrašeným hláskem Tobi a zatahal Deidaru za rukáv.
"Zmlkni, uhm!" Jeho hlas nezněl příliš přesvědčivě, byl v něm slyšet strach.
Byl Halloween. Ještě před chvílí seděli všichni Akatsukáči doma v kroužku, v pokoji byla tma, kterou rušilo jen světlo několika svíček.

Ciaossu!

21. listopadu 2010 v 20:50 | Ookami-Kyuu |  Naše zápisky
Squalo
Voooi!
Měla jsem (a možná se tak pořád ještě mám a jen o tom nevím?) se slušně řečeno na prd, ale Vlčátko je bojovník, jak víme.
Jednou budou všichni žraloci vegetariáni!
Sakra, mám chuť zase blogařit. Možná bych si zase mohla založit jeden ze svých pověstně krátkodobých blogů trápeníček, jenže to by bylo stejně jedno - zase bych ho opustila a smazala. Kromě toho, svými myšlenkami mám zaplněnou celou hlavu, tak proč těmi pesimistickými plnit i internet?
Začínají se mi vracet zpátky moji přátelé - konečně si s většinou z nich můžu zase psát. Věřím, že se všechno spraví - brzy. Chichi, brzy! U mě to funguje. Věřím - a ne, už dávno nejsem optimista. Nejsem ani pesimista. A rozhodně ne realista. Kdybych se měla pojmenovat, musela bych znát slovo pro osobu, co žije ze snů, které chce proměnit ve skutečnost.
Dost o mě! Proč najednou používám vykřičníky? Půjdu blogařit, dokud můžu.
Ať žijou žáby!
Banzai!