Kitsune Yon je vysušená oběť studia na gymplu. V překladu - nemá čas ani na jeden díl Naruta. Natož na napsání něčeho, co by aspoň vzdáleně připomínalo povídku.
Ookami-Kyuu... Té wé téčkuje...

Náš pán

19. ledna 2010 v 16:43 | Ookami-Kyuu |  FF Jednorázovky

Hmm... no, prostě jsem začala být ještě větší blázen do Jashina xD Hlavně po tom, co mi TobinQa poslala ten obrázek... *O* Tak jsem napsala takovou divnou povídku ^^"
Tentokrát jsem dala povídku otestovat Tobince... myslím, že vpustit to sem můžu ^^
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Hidan-sensei…"
Dívka listovala zažloutlými stránkami tlustého deníku v černých, lesklých deskách a obličej jí osvětlovalo slabé světlo lampičky. Měla doširoka otevřené oči a sotva dýchala.
"Netušila jsem, že toho tolik zažil."
Povzdechla si. Opřela se o židli, ztěžka zavřela deník a na chvíli zavřela oči.
Sensei byl úžasný člověk. Znal tolik věcí… a všechno mě to chtěl naučit. Škoda, že už tady není…
Otevřela rudé oči a s těžkými víčky se jimi zadívala do rohu pokoje. O ošoupanou zeď tam byla opřená velká kosa se třemi hroty.
"Možná bych to měla zkusit, ale…" zvedla se ze židle a sklopila hlavu, "nemůžu přeci jen tak někoho zabít. Jen pro to, abych to vyzkoušela…"
No tak, seber se!

Zavřela oči a zapřemýšlela se. Třeba by se jí to ani nepodařilo. Ne, že by svému mistrovi nevěřila, ale ona nebyla tak zkušená, jako on. Ale čím víc o tom přemýšlela, tím víc jí to lákalo.
"Třeba by to šlo i bez zabíjení… jen zkusit, jestli to dokážu…"
Otevřela oči a znovu se zadívala na kosu.
"Tak jo."
Už chtěla otevřít šuplík a zašátrat v něm pro křídu, když vtom si něco uvědomila. Nebylo by účinnější, kdyby to nakreslila vlastní krví. Zvedla ze stolu velký nůž, vyhrnula si rukáv a se zaťatými zuby se řízla do ruky. Prsty druhé ruky si namočila do potůčku rudé krve, která z rány začala téct. Klekla si na zem a nakreslila kolem sebe kruh s trojúhelníkem uprostřed. Pak se opět zvedla, a opět se chvíli dívala na kosu.
Měla strach. Třeba je to špatná volba, třeba se něco stane. Ale i přes všechen ten strach jí to strašně lákalo. Sebrala všechnu odvahu, vzala těžkou kosu do ruky a zamířila doprostřed kruhu. Zavřela oči a pořádně se o kosu opřela.
Ticho. Nic se nedělo. Krev pomalu odkapávala z rány a ještě víc špinila zemi, a dívka i přes řezavou bolest nehnutě stála.
Za chvíli otevřela oči a povzdechla si. Chtěla udělat krok ven z kruhu, když v tom jí nohy úplně zdřevěněly.
Nemohla dýchat. Celé tělo jí najednou začalo bolet, stejně jako rána na její ruce. Měla sice doširoka otevřené oči, ale všechno se najednou začalo rozmazávat a točit. Chtěla křičet, ale z úst se jí nevydral ani hlásek.
Neměla jsem to dělat!
Bolest ustala. Všechno hučení v uších ustalo. Celý svět se zastavil. Všimla si, že leží na zemi, a rozhlédla se kolem sebe. Všude bylo bílo. Všechno bylo bělejší než nejčistší sníh, všechno vyzařovalo čistotou. Zvedla se, a měla přitom pocit, jakoby stála na vzduchu. Když udělala pár kroků před sebe, ani neslyšela žádnou ozvěnu. Nikde nebyl vidět její stín.
"Kde to jsem?"
Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že ani nedýchá. Žila, mluvila, ale nedýchala. Co se to taky sakra děje? Otočila se za sebe a leknutím uskočila.
"Sensei?"
"Takže jsi to přece jen zkusila."
Údivem pootevřela ústa a zadívala se na člověka, který jí naučil bojovat, který se o ni staral. Vypadal úplně stejně, jako vždycky. Akorát bez své kosy. V tom si uvědomila, že kosu drží v ruce ona. Zamrkala a podala jí Hidanovi. Ten však zavrtěl hlavou.
"Hidan-sensei, jak to, že jste…"
Černovlasá dívka se zadívala na svého mistra. Vůbec nechápala, co se to děje. Vůbec nevěděla, co tady dělá. A ani netušila, kde to vlastně je. Co tady dělá její sensei?
Copak už je po smrti? Je tohle snad něco jako Nebe?
Hidan se k dívce naklonil a zašeptal jí do ucha:
"Otoč se."
Udělala, jak jí sensei přikázal, a uviděla vzdálenou postavu v plášti.
"Sensei, kdo to je?"
Znovu otočila hlavu za Hidanem, ten už tam ale nestál. Opustila kosu na zem a složila se na zem. Chytla se za hlavu a zadívala do země.
"Co se to děje?"
Vlhkýma očima se zadívala na osobu v plášti. Ta nehybně stála, a zírala na ni.
Černovláska se s těžkým srdcem zvedla, a pomalými kroky k osobě zamířila. Pokusila se jí zadívat do očí, ale kápě osobě zahalovala celou tvář.
"Kdo jste?"
"Tvůj pán."
"Cože?"
"Sama jsi to stvrdila."
Osoba ukázala rukou na kosu.
"Ale… proč?"
"Podepsalas se mnou smlouvu. Já budu opatrovat svůj život a přinesu ti sílu. Ty ve mně na oplátku budeš věřit, a životy, které ukončíš, budou patřit mě."
"Vy jste Smrt?"
Ta osoba zvedla hlavu, a dívka tak konečně mohla vidět jeho obličej. Byla uchvácena. Dívala se na krásnou tvář bledou jako křída. Smrt měla černé oči, ve kterých jakoby žhnul oheň, a stejně tak černé, rozcuchané vlasy, které padali do obličeje.
"Já jsem Smrt i Život. Říkají mi Jashin."
"Ja-Jashin-sama…"
Klekla mu k nohám. Jashin, ten, komu její sensei nejvíce věřil.
"Nemusíš se mi klanit. Stačí, když ve mně budeš věřit."
Zvedla hlavu a zadívala se Jashinovi do očí. Podával jí ruku. Chytla se a zvedla. Znovu se mu zadívala do tváře. Nemohla si pomoci, ale někoho jí strašně připomínal.
"Můžeš jít."
Dívka se otočila za sebe, a znovu spatřila svého senseie. Rozeběhla se k němu a vzala ze země kosu.
"Jashin si vzal můj život, když jsem byl poražen." Hluboce se svému učenci zadíval do očí. "Jednou zde taky skončíš. Ale až se vrátíš, musíš naplno využívat svou sílu, a věřit v našeho pána."
Dívka přikývla, a na tváři se jí objevil úsměv.
"Nashledanou, sensei!"
Zavřela oči, a když je znovu otevřela, byla zpátky. Rozhlédla se kolem sebe, jakoby nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo. Zaťala ruku v pěst a upřeně se na ni zadívala.
"Jashin-sama potřebuje, aby v něj lidé věřili."
Teprve teď se podívala na své tělo. Bylo černo-bílé. Vstala a šibalsky se usmála.
"Myslím, že nesmrtelnost se mi bude líbit."

Na závěr ten krásnej obrázek, kterej mi poslala TobinQa:
No, kawai Hidan a šílenej Jashin ^^" Ale v povídcee jsem ho ztvárnila trošku jinak, jak jste si jistě všimli ^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 EsunQa-blbecek xD EsunQa-blbecek xD | 22. ledna 2010 v 17:54 | Reagovat

sugoi Taku-san!! *O * :-D

2 Ookami-Kyuu Ookami-Kyuu | E-mail | Web | 22. ledna 2010 v 18:13 | Reagovat

Esu: Arigatou, Esu-chan ^^

3 Ookami Mia Ookami Mia | Web | 23. ledna 2010 v 12:32 | Reagovat

Hidánek ^^ :3 sugoi!!! Ookami-Kyuu top je perfektnéé!!! *_*

4 EsunQa-blbecek xD EsunQa-blbecek xD | 23. ledna 2010 v 17:38 | Reagovat

Taku: kdy bude dalsi di lcehokoli co pises ? xD  :-D  nemuzu se dockat  :-P

5 Ookami-Kyuu Ookami-Kyuu | E-mail | Web | 24. ledna 2010 v 16:23 | Reagovat

Esu: snad brzy :D počítej hlavně se SVT, protože končí první série  :3

6 Sakata-chan Sakata-chan | E-mail | Web | 25. ledna 2010 v 18:06 | Reagovat

Hojky, u mě na blogu je přihláška do SONAO, tak se určo přihlaš :) Zatim pa-a

7 EsunQa-blbecek xD EsunQa-blbecek xD | 31. ledna 2010 v 14:11 | Reagovat

Taku:jo tak ono to je na serie XD tak honem dal >< xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama