Kitsune Yon je vysušená oběť studia na gymplu. V překladu - nemá čas ani na jeden díl Naruta. Natož na napsání něčeho, co by aspoň vzdáleně připomínalo povídku.
Ookami-Kyuu... Té wé téčkuje...

Mé první nápady pro setkání Itachiho a Aiko

24. prosince 2009 v 9:00 | Ookami-Kyuu |  Světlo v temnotě
Takže... tohle byly mé první nápady pro povídku Světlo v temnotě...
Abyste pochopili - někdy si nejdřív napíšu jen úsek z nějaké povídky... abych si to lépe představila. A pak třeba napíšu celou kapitolu.
Tenhle článek berte něco jako vánoční dárek... xDDD
Ale řeknu vám, že si někdy myslím, že kdybych se řídila podle svých prvních nápadů, byla by povídka lepší :(((( Kdoví, třeba SVT jednou celé přepíšu...

Verze I.

Dívka byla celá od krve, které navíc stále přibývalo, a všude na těle měla řezné rány. Itachi si už myslel, že je dívka mrtvá, a chtěl jít pryč, ale šestý smysl mu napovídal, ať ještě chvíli zůstane. Dívka se najednou pohnula, a pomalu začala otevírat oči.
"Kde… kde to jsem?"¨
ŽIje?
"Vy… slyším váš dech! Co se stalo? Kde to jsem? Je tady hrozná tma."
Najednou celý zbledl. Neodvažoval se odpovědět, věděl však jediné.
Ta dívka je slepá.

Verze II.

Pohlédl dívce do očí. Byly tak prázdné… Jako by se ty černé oči ztrácely v temnotě…
Dívka hmátla do prázdna rukou.
"Kdo jste?"
Ona je slepá. Pomyslel si.
"Vidím jen věčnou temnotu... pro-proč je tady taková tma?"

Verze III.

Nebe bylo zatažené, slunce se někam schovalo, a do malé krajinky se pomalu ale jistě hnala bouřka. Z mraků začala odkapávat voda, brzy se však malé kapičky proměnili v ošklivý slejvák.
Jak se zdálo, tak osobě v černém plášti s rudými mraky a kloboukem zakrývající tvář to nedělalo potíže. Ten člověk i při tomhle počasí ani nezpomalil, ani nezrychlil. Dokonce, i když zahřmělo-ani neuhnul pohledem.
Díval se do země, jak se voda mísí se zeminou a vytváří bláto. Pak minul několik červených skvrn, a poprvé po několikahodinovém putování se zastavil. Popošel o pár kroků zpět a shýbl se nad rudou louží.
Krev?
Normálně by nad tím takhle nepřemýšlel a šel dál, ale vnitřní hlas ho tentokrát k něčemu nabádal. Zvedl se a vydal se po krvavých stopách, které ho dovedly až k příkré propasti.
Opatrně sestoupil dolů. Procházel propastí, až opět narazil na krev. A mezi několika ostrými kameny ležela dívka. Měla dlouhé havraní zacuchané vlasy a byla oblečena v prostém a roztrhaném černém kimonu. Celé její tělo pokrývala krev-nejvíce jí bylo na bledém obličeji, který byl pokrytý mnoha jizvami.
Je mrtvá. Je určitě mrtvá. Ale co když ne? Ale… co bych s tím měl dělat-i kdyby byla živá… co je mi po ní? Přeci nemůžu pomáhat každému zraněnému člověku, kterého potkám.
Chlapec nakonec přistoupil k dívce a zkontroloval, jestli dýchá.
Dýchá. Ale chraptivě. Jestli ji tady nechám, tak…
Pak se svlékl z pláště, přikryl jím dívku. Černovlasý chlapec jí nasadil klobouk, aby na ní nepršelo, a pak ji zvednul a šel hledat nějaký úkryt.
Po chvilce chůze narazili na malou útulnou jeskyňku.
To bude stačit.

Dívka pomalu otevřela své černé prázdné oči. Probudil jí žár ohně. A kupodivu jí bylo moc dobře, protože skoro necítila, že by byla zraněná.
Že by to byl jen sen? Ale co pak dělám tady?
"Už ses probudila?" zeptal se jí chladný hlas
"A-ano" vykoktala ze sebe. Dívka se posadila. Následovala chvíle mlčení, kterou však vzápětí přerušila.
"Kdo jste? Vy jste mě zachránil?"
Ale neozvalo se nic. Všude na stěnách viselo opět jen mlčení.
"Aha. Asi bych se měla představit první, že?" omluvila se a vzápětí dodala: "já se jmenuji Aiko."
"Hm… pokud tak nutně potřebuješ vědět moje jméno… " ušklíbl se chlapec, "já jsem Itachi. Uchiha Itachi."
"Takže já ti tedy děkuji-Itachi-že jsi mě zachránil" usmála se Aiko.
Taky že jsem tě ani zachraňovat nemusel… Mohl jsem tě tam klidně nechat a ty bys mohla v klidu a pokoji umřít…
Itachi se zvednul a začal se procházet po jeskyni.
"Děje se něco?" zeptala se ho Aiko
Chlapec se zastavil.
"Přemýšlím, co s tebou podniknu. I když se ti teď asi zdá, že jsi zdravá, máš pořád vážná zranění, která by mohla ohrozit tvůj život. To, že je ti dobře, způsobuje jenom uklidňující lék."
Dívka vzápětí ztratila radost
"Aha" prohlásila prostě.
Pak se zvedla a pokusila se po chůzi.
Po pár nejistých krocích zazněla Itachiho uklidňující slova:
"Nemusíš se ničeho bát. Nohy bys měla mít v pořádku."
"To není to," usmála se "já jsem slepá."

No, první dvě verze jsou si dost podobné - vlastně jsou stejné, akorát jsou popsány jinými slovy. Poslední verze se mi docela líbí, ale ve všech verzích jsem počítala s tím, že má Aiko své vzpomínky. Jaká verze se líbí vám? Uhm, pokud se vám vůbec nějaké líbí... xDDDD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Frýda Frýda | Web | 26. prosince 2009 v 12:30 | Reagovat

Třetí :-)

2 Bleach-Esupada Bleach-Esupada | 26. prosince 2009 v 19:18 | Reagovat

ta nejlepsi je treti n? to je jasny ta nejdelsi  :-D

3 Ookami-Kyuu Ookami-Kyuu | E-mail | Web | 26. prosince 2009 v 20:19 | Reagovat

Opravdu začínám uvažovat o tom, že SVT přepíšu... :D Děkuji za názory!

4 PunQyy PunQyy | 3. ledna 2010 v 13:48 | Reagovat

tretí je jednoznačne best

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama