Kitsune Yon je vysušená oběť studia na gymplu. V překladu - nemá čas ani na jeden díl Naruta. Natož na napsání něčeho, co by aspoň vzdáleně připomínalo povídku.
Ookami-Kyuu... Té wé téčkuje...

Země Le désir

19. října 2009 v 12:00 | Kitsune-Yon |  Jednorázovky
Nemohu uvěřit, že jsem tohle napala já, ale napsala jsem to. Zdál se mi totiž sen. Tahle povídka se mi zdála. Ale trochu jinak. Panem Pluiem jsem byla já, všechno bylo ještě přesnější a ještě detajlnější... Byl nebo to nebyl horor? Nebyl. Byl to krásný sen. Krásný, ale děsivý....

Malá země, země Le désir, se schylovala ke svému konci. Pomalu, ale jistě. Slunce vycházelo. První paprsky dopadly na hlavní město, město La peur. Město se probouzelo k životu. Nikdo nic nevěděl. Nikdo nevěděl, jak tradicky zkončí dnešní den. Všichny se bavili, smáli a dováděli. Nevěděli nic.

Pán, jménem Pluie, nastoupil do tramvaje X2Z a začal si číst noviny. Čekala ho dlouhá cesta, cesta do La peur. Bude první, kdo bude tušit. Bude tušit, ale bude stejně nevědomoucí, jako ostatní.
Pluie vystoupil. Vydal se na náměstí, odkud mu jel autobus do Lapeur.

...Ocitl jsem se na náměstí. Bylo zde asi 20 lidí, všichni čekali na náš autobus Dj7. Ospale jsem mžoural kolem. A co to nevidím!..

...Ano, on viděl. Viděl blížící se hurikán. Viděl záhubu...

...Začal jsem křičet. Křičet, že vidím hurikán. Koukali na mě jako na blázna. Autobus Dj7 přijel a na můj křik nikdo nereagoval...

..Ano, nevěděli, proto. Ach, oni tupouncí...

Rozjeli jsme se a já myslel, že se mi to všechno zdá. Bolela mne hlava. Všichni si četli noviny, časopisy nebo knihy. Jen já jsem koukal na hurikán v dáli a viděl jsem..

A viděl, jak se hurikán přibližuje, pomalu, ale jistě. Byla to záhuba, ale NIKDO si ničeho nevšiml. Hurikán se přibližoval a pomalu vše ničil. Nikde nic nevěděli. Jen tam, kde hurikán útočil a kde lidé umírali, věděli. Věděli, ale bylo již pozdě..

Když se hurikán ukázal hodně blízko, lidé procitli.

Procitli. Pozdě a rychle. Hurikán již zničil mnoho.. Ale lidé... Lidé ještě někde pořád netušili. Netušili svůj jasný konec.

Lidé kolem mě začali volat: Stočte to! Jeďte pryč... Pryč od..

Ano, řiďič otočil prudce volantem a začal boj o život. Hurikán ničil vše. Zničil i město La peur. Město, kam mířil Pluie, je zničeno. Všední cesta se stala nevšední. Hororem.. Kdyby město La peur bylo prázdné, nebylo by to tak zlé. Ale ono je plné živých lidí! Vlastně... Bylo...

Pokoušeli jsme se ujet, řidič jel rychle, že rychleji ani nemohl.. Za chvíli vyhekl: Myslím, že dochází benzín! Zděšeně jsme se po sobě dívali.. Zatmělo se mi před očima.

Hurikán se blížil k autobusu, rychle a jistě. A... Autobus již není vidět. hurikán ho vcucl do sebe, kolem létají vytržené stromy.. V příští minutě hurikán "snědl" slunce....

Za chvíli promáčeného pana Pluieho vytahují mokrého z Tichého oceánu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ookami-Kyuu Ookami-Kyuu | E-mail | Web | 19. října 2009 v 18:49 | Reagovat

Liško, tohle se ti fakt povedlo... asi nejhezčí povídka od tebe, jakou jsem kdy četla  O_O Je to nádherně napsaný, a ten příběh jsi ze snu přepsala fakt pěkně... je to sugoi  :-)

2 Kája Kája | Web | 21. října 2009 v 17:33 | Reagovat

Ahojky !

Nedávno jsem si založila blog  =)  Je o všem možném a já bych byla strašně ráááda kdyby mi

tam někdo chodil =)  Celý blog je, ale vlastně založený  hlavně kvůli jednomu mnou

vytvořeném příběhu . Jmenuje se to Příběh o Mirime.  Jestli máš chvilku čas, koukni se prosím na můj blog a řekni co si o té mojí blbovině myslíš.  Jinak se měj, Kája

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama