Kitsune Yon je vysušená oběť studia na gymplu. V překladu - nemá čas ani na jeden díl Naruta. Natož na napsání něčeho, co by aspoň vzdáleně připomínalo povídku.
Ookami-Kyuu... Té wé téčkuje...

Říjen 2009

Vlčice se nakazila aneb Twilight pandemie útočí...

28. října 2009 v 16:27 | Ookami-Kyuu |  Naše zápisky
Začalo to návštěvou mé nevlastné sestry, která si sebou přivezla dvě velké bichle s názvy: "Zatmění" a "Rozbřesk". Říkala jsem si: To to fakt všechno přečte za pár dní? No jo, přečetla...

Země Le désir

19. října 2009 v 12:00 | Kitsune-Yon |  Jednorázovky
Nemohu uvěřit, že jsem tohle napala já, ale napsala jsem to. Zdál se mi totiž sen. Tahle povídka se mi zdála. Ale trochu jinak. Panem Pluiem jsem byla já, všechno bylo ještě přesnější a ještě detajlnější... Byl nebo to nebyl horor? Nebyl. Byl to krásný sen. Krásný, ale děsivý....

Malá země, země Le désir, se schylovala ke svému konci. Pomalu, ale jistě. Slunce vycházelo. První paprsky dopadly na hlavní město, město La peur. Město se probouzelo k životu. Nikdo nic nevěděl. Nikdo nevěděl, jak tradicky zkončí dnešní den. Všichny se bavili, smáli a dováděli. Nevěděli nic.

Pán, jménem Pluie, nastoupil do tramvaje X2Z a začal si číst noviny. Čekala ho dlouhá cesta, cesta do La peur. Bude první, kdo bude tušit. Bude tušit, ale bude stejně nevědomoucí, jako ostatní.
Pluie vystoupil. Vydal se na náměstí, odkud mu jel autobus do Lapeur.

Díky Ti, že tu jsi..

18. října 2009 v 12:00 | Kitsune-Yon |  Nezařazené
Jsem tak ráda, že tu jsi. Ty, jenom Ty!
Spojuješ pevněji neoddělitelné, spojuješ pevněji nás dvě. Nás, neoddělitelné.
Jsme dvě a Ty nám dáváš prostor. Prostor tvořit, kreslit malovat a psát. Dáváš nám společný prostor. Ten bychom bez Tebe neměly! A nejen nás! Spoustu jiných. Spoustu lidem dáváš prostor. Velký. Rozvíjíš naše osobnosti. Ostatně, to ty děláš také! Proměnil sez z malého na velkého. Co bychom bez Tebe dělali? Nudili bychom se a naše osobnosti by umírali. Ale Ty tu jsi! Nejsme kopiemi, tvoříme osobnosti.
Díky za prostor pro NAŠE osobnosti. Díky za to místo. Dík.
Jeden velký dík pro blog.cz

Srdce blogu má nový domov

17. října 2009 v 11:18 | Kitsune-Yon & Ookami-Kyuu |  ohayou.blog.cz
Tento článek je zde "exkluzivně" zveřejněn předčasně, speciálně pro návštěvníky našeho blogu :)

Výš než v oblacích - III. část - Mimo Zemi

14. října 2009 v 20:22 | Kitsune-Yon |  Výš než v oblacích
Po DLOUHÉ době...!
V dohledné době budu přidávat hlavně obrázky, protože nemám čas
na psaní povídek...

Od doby, kdy jsem psala naposled, uběhlo hodně času. Nadpis článku, který jsem před tolika lety četla, zněl: Tábor pro nadšence do vesmíru! Nebyla bych to já, kdybych nepřemluvila rodiče, aby mi tábor zaplatili... :-D Tábor byl hezký, ale už si vzpomínám jen matně. Nedivte se, uběhlo tolik let!

Je mi nyní 27 let, jsem v dobrém-vlastně vynikajícím zdravotním stavu a vy by jste neuhodli, co dělám! Sedím v kosmické raketě, kousek dál moje dvě "spoluletící" a posloucháme pokyny od vedení...

Hubnout?

10. října 2009 v 12:21 | Kitsune-Yon |  Naše zápisky

Písnička
Optimistická
Nesnídám, nesvačím,
chuť na sladké potlačím,
tlustý jsem, hanba mi,
sádlo proudí žilami,
snažím se ze všech sil,
schodit dolů dvacet kil.
Podpořte, Vážení,
tučné v jejich snažení!

Světlo v temnotě - Část V. - Štěstí

9. října 2009 v 21:56 | Ookami-Kyuu |  Světlo v temnotě
Ach, Jashine... je to hrozné, ale alespoň tu je další díl... konečně! Světlo v temnotě - tak hrozně ráda to píšu, a konečně mám zase o čem psát! Muhehe, Múza si mě zase našla nebo já našla ji? - Vlčice má nápady xDDD
-------------------------------------------------------------------------------

Seděla s nataženýma nohama na posteli, a přejížděla rukama po celém těle, až dosáhla k obličeji. Jak na dotek zjistila, všude měla spoustu jizev, spoustu strupů. Když nehtem o nějaký zavadila, ucítila, jak se jí otevřela rána a začala krvácet. Na obličeji bylo jizev nejvíce. Divila se tomu, že je jí teď vcelku dobře, i po tom všem. Když si rukou přejela po místě - dole na hrudníku, skoro na břiše - ucítila bolest. Byla to rána, která se pořád nezahojila - ta rána od Orochimarova meče. Připomnělo jí to, co všechno už tady zažila. Vlastně nic moc.
Jak dlouho tady vlastně jsem? Čas jako by plynul jinak. Chvíli neskutečně pomalu, chvíli zas hrozně rychle. Už se v tom vůbec nevyznám.

Jak jsem psala referát na VOB

8. října 2009 v 18:52 | Kitsune-Yon |  Naše zápisky
Nevím, jestli to sem.... Obsahem patří... Ale napsat to sem musím, protože tohle byla (a bohužel ještě je) opravdová dřina...

Výuka v občanství. Předmět, který je jiný než ty ostatní. myslím si, že někdy je opravdu zbytečný...
Ale, co se dá dělat, je tu a známka z něj má taky váhu... A tak se musí učit, učit a učit... A já mám psát na příští týden vélikánský referát... Na téma rodina. Ach, rodina, to je jednoduché. Bohužel....