Kitsune Yon je vysušená oběť studia na gymplu. V překladu - nemá čas ani na jeden díl Naruta. Natož na napsání něčeho, co by aspoň vzdáleně připomínalo povídku.
Ookami-Kyuu... Té wé téčkuje...

Výš než v oblacích - II.část - Nové zprávy

31. srpna 2009 v 11:30 | Kitsune-yon |  Výš než v oblacích
" Eva nám předvedla práci, která je nejhorší z celé třídy!", učitel se škodolibě usmál. "Sežeň si doučování, v poslední době Ti to jde v mém předmětu špatně!", vyučující se zatvářil důležitě. Sebrala jsem písemku a dosedla zdrceně do lavice. Vedle mě nikdo již čtrnáct dní neseděl, byla jsem za to ráda, a tak jsem hodila s nadhledem písemku do kouta lavice.
Koukla jsem se opatrně na písemku. V pravém horním rohu se leskla červenou tužkou napsaná… PĚTKA! "Cože, já dostala pětku", pomyslela jsem si. Poslední dobou to jde se mnou a přírodovědou z kopce. Budu muset trochu hodně přidat. Jinak dostanu trojku a naši mi seberou dalekohled! A bez dalekohledu….
Hodina skončila.

Zbytek dne jsem byla jako omráčená. Po posledním zazvonění jsem sebrala tašku a šla domů…. Doma již byla mamka a hned se zeptala: "Tak co, jak dopadla ta písemka?". Sklonila jsem hlavu, vytáhla ze školní tašky písemku a podala jí mamce. Ta chvíli držela písemku a potom zhlédla chyby. Řekla jen: "Hm…. Proberu to s tatínkem.".

Doloudala jsem se do pokoje. Neměli jsme sice dne žádné úkoly, ale musela jsem se učit na přírodovědu. Hodinu jsem se trápila učením. Potom vzdala boj s výkladem v učebnici, připravila si tašku a šla se projít. "Škoda, že nemáme žádného pejska, určitě by mi rozuměl", řekla jsem si pro sebe. Nemáme domácí zvířátka. Chlupaté tvorečky nebudeme mít nikdy, protože tatínek má alergii.

Venku jsem potkala jednu holku z béčka. Zatím jsem jí znala jen od vidění. Teď ale nebylo vyhnutí a donutila jsem se k tomu říci nenucené: "Ahoj".
"Ahoj, já jsem Leila (čtěte Lejla). A Ty?"
"Já jsem Eva, kam máš namířeno? Mohly bychom jít chvíli spolu?"
Druhá věta nakonec zněla jinak, než jsem chtěla.
"Jdu se jen tak projít, nemám cíl…"
"Já také… nevím, kam jdu. Mám dnes špatný den, dostala jsem kouli-z příroďáku."
A tak jsem našla kamarádku. Neopovažuji se napsat, že nejlepší. Vždyť ji skoro ještě ani neznám! To by byla moc velká optimie i na mě. Musely jsme ale za chvíli rozloučit, již se smrákalo. Řekli jsem si: "Ahoj" a rozešly se. Doma jsem se na chvíli opět položila do učebnice přírodovědy. Opět jsem si nic nezapamatovala.

Vzpomněla jsem si na dnešní písemku. "Šmarjá!", pomyslela jsem si. Za chvíli přijde taťka. Pak se společně navečeříme a potom si taťka s mamkou sednou do obýváků, popijí spolu kafe a proberou dnešní události. Mezi nimi určitě bude i - má písemka.
Pak mne zavolají a řeknou mi co si o písemce myslí. Určitě mi položí otázku, zdali mi tedy doopravdy nehrozí trojka na vysvědčení. Odpovím, jako vždycky pravdu. Potom mi řeknou: "Zlepši se, zamakej. Víš přece, na čem jsme se domluvili na začátku roku…"

Zapnula jsem počítač a šla se podívat na svojí oblíbenou stránku o vesmíru atd.. Prohlídla jsem nové články a co jsem nespatřila! Znova a znova jsem četla nadpis článku...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama