Kitsune Yon je vysušená oběť studia na gymplu. V překladu - nemá čas ani na jeden díl Naruta. Natož na napsání něčeho, co by aspoň vzdáleně připomínalo povídku.
Ookami-Kyuu... Té wé téčkuje...

Světlo v temnotě - Část I. - Zachráněna

31. srpna 2009 v 11:07 | Ookami-Kyuu |  Světlo v temnotě
Nebe bylo zatažené, slunce se někam schovalo a do malé krajinky se pomalu ale jistě hnala bouřka. Z mraků začala odkapávat voda, brzy se však malé kapičky proměnili v ošklivý slejvák.
Jak se zdálo, tak osobě v černém plášti s rudými mraky a kloboukem zakrývající tvář to nedělalo potíže. Ten člověk i při tomhle počasí ani nezpomalil, ani nezrychlil. Dokonce, i když zahřmělo-ani neuhnul pohledem.
Díval se do země, jak se voda mísí se zeminou a vytváří bláto. Pak minul několik červených skvrn, a poprvé po několikahodinovém putování se zastavil. Popošel o pár kroků zpět a shýbl se nad rudou louží.
Krev?

Normálně by nad tím takhle nepřemýšlel a šel dál, ale vnitřní hlas ho tentokrát k něčemu nabádal. Zvedl se a vydal se po krvavých stopách, které ho dovedly až k příkré propasti.
Opatrně sestoupil dolů. Procházel propastí, až opět narazil na krev. A mezi několika ostrými kameny ležela dívka. Měla dlouhé popelavé zacuchané vlasy a byla oblečena v prostém a roztrhaném černém kimonu. Celé její tělo pokrývala krev-nejvíce jí bylo na bledém obličeji, který byl pokrytý mnoha jizvami.
Je mrtvá. Je určitě mrtvá. Ale co když ne? Ale… co bych s tím měl dělat-i kdyby byla živá… co je mi po ní? Přeci nemůžu pomáhat každému zraněnému člověku, kterého potkám.
Chlapec nakonec přistoupil k dívce a zkontroloval, jestli dýchá.
Dýchá. Ale chraptivě. Jestli ji tady nechám, tak…
Pak se svlékl z pláště, přikryl jím dívku. Černovlasý chlapec jí nasadil klobouk, aby na ní nepršelo, a pak ji zvednul a vyšel s ní vstříc bouři.

Teplo… bolest… temnota…
Dívka otevřela oči.
"Kde to jsem?"
Odpovědi se jí nedostalo.
Dívka opatrně ohmatala své prostředí, a zjistila, že leží v posteli.
Já jsem živá. Někdo mě zachránil?
I přes neutuchající bolest se opatrně posadila na postel. Pak dívka sebrala všechnu odvahu a postavila se. Nohy jako by jí někdo při každém kroku řezali. Navíc se jí motala hlava.
Dívka se přidržovala všech věcí, co měla po ruce, aby nespadla, a hledala nějaké dveře. Pak se ale chytla nějaké nepevné věci a s hlukem spadla na zem.
Chodbou se ozvaly rychlé vzrušené kroky.
Najednou někdo vlítl do pokoje a okamžitě začal dívce pomáhat.
"Co to provádíš!?" vynadal jí nějaký ženský hlas, "ještě by ses neměla tak namáhat! Jsi vážně zraněná - vůbec bys neměla být schopná zvednout se z postele…"
"To není to - já na tenhle typ bolesti takhle nehledím - vydržím to…" dívka se usmála, "ale já jsem slepá."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yvaine Yvaine | E-mail | 28. listopadu 2010 v 12:59 | Reagovat

pekny napad a jelikož také píši, tak se mi to moc líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama