Kitsune Yon je vysušená oběť studia na gymplu. V překladu - nemá čas ani na jeden díl Naruta. Natož na napsání něčeho, co by aspoň vzdáleně připomínalo povídku.
Ookami-Kyuu... Té wé téčkuje...

1.září

29. srpna 2009 v 21:11 | Kitsune-Yon |  Jednorázovky
Ano. Bylo prvního září a já si to šinula taškou na zádech do školy. Už do šesté třídy, tak rychle to utíká.. Do školy to nemám daleko. Již se nemohu dočkat, až uvidím svoje kamarádky! A také mají přijít dva noví kluci! To budou určitě čísla!
Kolem mě již začali chodit ostatní školáčci. Já nespěchala. Spěchat do školy! Já?? Za co mě máte. Přemýšlím: "Jací asi budou Ti kluci? Moc se s kluky nekamarádím.. Vlastně vůbec! Proč také! Myslí jen na fotbal a vůbec ne na nás, holky!"
Již jsem se blížila ke škole. Začala jsem si pískat. Za chvíli jsem již byla ke škole. Zahlédla jsem hlouček lidí-žáků z naší třídy. Šla jsem k němu. Pozdravila jsem všechny: "Ahoj!" . A poslouchala, o čem se baví.. O všech možných hloupostech.
Náš hlouček byl pořád čím dál tím větší. Nové kluky jsem pořád neviděla a také mi to bylo jedno. Také jiné hloučky se rozrůstaly.

Ocitla jsem se ve třídě. Bleskurychle jsem obsadila svoje oblíbené místo. Třetí lavice od okna… Kdo si ke mně sedne? Uběhlo pět minut. Vedle mě pořád nikdo neseděl. Rozhlédla jsem se po třídě.. "Ksakru, všichni už sedí!", pomyslela jsem si. Nováčky jsem neviděla. "Zřejmě zaspali! 1. Září! Je to vůbec možné! Je, nic nejde vyloučit!", znovu jsem se porozhlédla po třídě.
Najednou se rozlétly dveře a v nich učitelka. A za ní - dva kluci. Zamrazilo mě. Vedle mě je pořád volné místo! Jedno volné místo bylo ještě v zadu. Jiné tu není!
To jsou noví žáci, 6.A!. Marek si sedne do poslední lavice a Ty, Mirku, si sedneš k…", učitelka se rozhlédla po třídě. Hledala volné místo… "Ať si mě nevšimne!", prosila marně.s
Mirek si sedne k Adelheidě!", dořekla učitelka. Sklopila jsem oči. Mirek, tak se tedy jmenuje, se blížil k mé lavici.
Přerovnávám si penál. Koukám do okna. Již sedí vedle mne. Začíná školní rok.
Za chvíli učitelka skončila. Pustila nás domů. Dala jsem si penálek do tašky a loudala se ze školy ven. Za mnou šel Mirek..
"Ahoj!", řekl. "Ahoj.", nervózně jsem odpověděla já. "Jsem rád, že sedím s Tebou!". Začala jsem se červenat. Tu se naklonil a dal mi pu….

Zazvonil budík a já se probudila….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Oznámkuj mojí povídku!

1 83.3% (5)
2 0% (0)
3 16.7% (1)
4 0% (0)
5 0% (0)
Co je to známkovat? ;) 0% (0)

Komentáře

1 Ookami-Kyuu Ookami-Kyuu | E-mail | Web | 31. srpna 2009 v 10:58 | Reagovat

Moc krásná povídka  :-) A SUPROVEJ konec!  8-)

2 Kitsune-Yon Kitsune-Yon | Web | 31. srpna 2009 v 11:02 | Reagovat

*červená se*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama