Kitsune Yon je vysušená oběť studia na gymplu. V překladu - nemá čas ani na jeden díl Naruta. Natož na napsání něčeho, co by aspoň vzdáleně připomínalo povídku.
Ookami-Kyuu... Té wé téčkuje...

Srpen 2009

Výš než v oblacích - II.část - Nové zprávy

31. srpna 2009 v 11:30 | Kitsune-yon |  Výš než v oblacích
" Eva nám předvedla práci, která je nejhorší z celé třídy!", učitel se škodolibě usmál. "Sežeň si doučování, v poslední době Ti to jde v mém předmětu špatně!", vyučující se zatvářil důležitě. Sebrala jsem písemku a dosedla zdrceně do lavice. Vedle mě nikdo již čtrnáct dní neseděl, byla jsem za to ráda, a tak jsem hodila s nadhledem písemku do kouta lavice.
Koukla jsem se opatrně na písemku. V pravém horním rohu se leskla červenou tužkou napsaná… PĚTKA! "Cože, já dostala pětku", pomyslela jsem si. Poslední dobou to jde se mnou a přírodovědou z kopce. Budu muset trochu hodně přidat. Jinak dostanu trojku a naši mi seberou dalekohled! A bez dalekohledu….
Hodina skončila.

Světlo v temnotě - Část II. - Seznámení

31. srpna 2009 v 11:09 | Ookami-Kyuu |  Světlo v temnotě
Jen seděla na lavičce, a čekala, až jí zase přijdou zbít. Byla úplně bezbranná. Jak se měla bránit, když nic neviděla? Bylo to nemožné. Už to ani nezkoušela. Uslyšela kroky, a pak se zhluboka nadechla. Bude to jako vždycky - kopanec do břicha, několik facek, pak jí párkrát pošlapou záda… To byla běžná činnost. A oni to dělali jen proto, aby se nenudili. Aby měli zábavu. Našli si někoho bezbranného - slepou holku. Byli tak ubozí…
Konan - ta, co byla pro Aiko jako její sestra - jí opatrně vyvedla z pokoje. Z pokoje, ve kterém Aiko byla zavřená několik týdnů. Vůbec nemohla ven, protože se dlouho léčila ze svých vážných zranění. I teď však cítila, že celé její tělo pokrývá nespočet jizev…
Určitě potkám i jeho.

Světlo v temnotě - Část I. - Zachráněna

31. srpna 2009 v 11:07 | Ookami-Kyuu |  Světlo v temnotě
Nebe bylo zatažené, slunce se někam schovalo a do malé krajinky se pomalu ale jistě hnala bouřka. Z mraků začala odkapávat voda, brzy se však malé kapičky proměnili v ošklivý slejvák.
Jak se zdálo, tak osobě v černém plášti s rudými mraky a kloboukem zakrývající tvář to nedělalo potíže. Ten člověk i při tomhle počasí ani nezpomalil, ani nezrychlil. Dokonce, i když zahřmělo-ani neuhnul pohledem.
Díval se do země, jak se voda mísí se zeminou a vytváří bláto. Pak minul několik červených skvrn, a poprvé po několikahodinovém putování se zastavil. Popošel o pár kroků zpět a shýbl se nad rudou louží.
Krev?

FF Jednorázovky

31. srpna 2009 v 10:57 | Ookami-Kyuu

Naruto FF

Halloween - Starší "povídka" o velké blbosti našich milých Rudých mráčků ;3
Od Ookami-Kyuu

Náš pán - O Hidanově učednici a návštěvě u pána Jashina...
Od Ookami-Kyuu


Anděl v dešti - Povídka na přání pro Esu... má první Naruto FF jednorázovka a první povídka s tímto žánrem... a řeknu vám, že už povídku s tímhle žánrem a navíc s Itachim už asi nikdy psát nebudu! TwT
Od Ookami-Kyuu

1.září

29. srpna 2009 v 21:11 | Kitsune-Yon |  Jednorázovky
Ano. Bylo prvního září a já si to šinula taškou na zádech do školy. Už do šesté třídy, tak rychle to utíká.. Do školy to nemám daleko. Již se nemohu dočkat, až uvidím svoje kamarádky! A také mají přijít dva noví kluci! To budou určitě čísla!
Kolem mě již začali chodit ostatní školáčci. Já nespěchala. Spěchat do školy! Já?? Za co mě máte. Přemýšlím: "Jací asi budou Ti kluci? Moc se s kluky nekamarádím.. Vlastně vůbec! Proč také! Myslí jen na fotbal a vůbec ne na nás, holky!"
Již jsem se blížila ke škole. Začala jsem si pískat. Za chvíli jsem již byla ke škole. Zahlédla jsem hlouček lidí-žáků z naší třídy. Šla jsem k němu. Pozdravila jsem všechny: "Ahoj!" . A poslouchala, o čem se baví.. O všech možných hloupostech.
Náš hlouček byl pořád čím dál tím větší. Nové kluky jsem pořád neviděla a také mi to bylo jedno. Také jiné hloučky se rozrůstaly.

Výš než v oblacích

29. srpna 2009 v 20:13 | Kitsune-Yon
Vesmír zaujímá Evu natolik, že se rozhodla, že se stane astronautkou. Chce letět do vesmíru, ale cesta nad mraky je dlouhá. Podaří se Evě letět do vesmíru? Neztroskotá její sen?
Povídku právě píši. Když si všimnete nějaké chyby, upozorněte je na mě v komentářích!


Výš než v oblacích - I.část - Sen dětství

29. srpna 2009 v 19:55 | Kitsune-yon |  Výš než v oblacích
Každý jako malý chtěl něčím být. Fotbalistou, herečkou, zpěvačkou... Většinou hvězdné kariéry. Já chtěla být ale něco jiného, na první pohled nebezpečného, možná bláznivého. Chtěla jsem být astronautkou. Kde jsem na to přišla?
Jednou ve školce jsem našla zastrčenou knížku-za domečkem panenek. Vyndala jsem ji a zírala na titulní stranu. Byla úzká, s velkými, zaoblenými písmeny. Škoda, že neumím číst, pomyslela jsem si.. Sedla jsem si na židličku ke stolečku a otevřela knížku. Dívala jsem se na obrázky.
Ten den jsme nečetli z pohádkové knížky, ale z knížky, kterou jsem našla já. Poslouchala jsem tak pozorně, že se kamarádka vedle až divila. Z knížky nám potom četla paní učitelka ještě asi čtrnáct dní. Každý den jsem se těšila na čtení... O psíkovi, jméno si již nepamatuji, který letěl do vesmíru v boudě, jak tam potkal zeměpsy, lovil vesmírné kosti... nakonec se šťastně vrátil na zem. Tím knížka skončila.

Jednorázovky

28. srpna 2009 v 19:27 | K-Y & O-K

Jednorázovky


Poslední dopis - Lištička je šikovná a dodá vlastní popis, že? ;P
Od Kitsune-Yon

Poslední cesta - Poslední cesta života člověka... Smutná... Příval emocí, které nemůžete vyjádřit.. Ale hodně času na přemýšlení... Připravte se, potká i Vás!
Od Kitsune-Yon (Dalo mi hodně práce, abych neprozradila konec :D)

"Chybíš mi" - "Každý den bez mé kamarádky je jako peklo... Ona mi spravila mé bolavé srdce, ale kdo jej uzdraví teď?"
Na této povídce nehledejte nic z mého života - není to podle ničeho...
Tuto povídku věnuji všem, kterým ze života zmizel někdo jim drahý.
Od Ookami-Kyuu

Chci zůstat čistá! - Povídka o slečně, která se "napila" něčeho, čeho nechtěla. Povídka o lidském pokušení, odvykání a pocitech. Pocitech čistého, ale i špinavého těla. O křídlech, která přenáší přes překážky.
Povídku bych ráda věnovala těm, co mají někdy pocit, že by bylo lepší nebýt.
Od Kitsune-Yon

Země Le désir - Nemohu uvěřit, že jsem tohle napsala já, ale napsala jsem to. Zdál se mi totiž sen. Tahle povídka se mi zdála. Ale trochu jinak. Panem Pluiem jsem byla já, všechno bylo ještě přesnější a ještě detajlnější... Byl nebo to nebyl horor? Nebyl. Byl to krásný sen. Krásný, ale děsivý.... (Povídka o městu, panu Pluiem a jednom velkém konci)
Povídku bych ráda věnovala těm, co mají někdy mizernou náladu. A mají chu´t někdy vraždit. No co, nekoukejte na mě tak! :D
Od Kitsune-Yon

1.září - Inspiraci pro tuto povídku jsme hledala v mém rozhovoru s O-K.
Ukázka z povídky; Ano. Bylo prvního září a já si to šinula taškou na zádech do školy. Už do šesté třídy, tak rychle to utíká.. Do školy to nemám daleko. Již se nemohu dočkat, až uvidím svoje kamarádky! A také mají přijít dva noví kluci! To budou určitě čísla!
Od Kitsune-Yon

Vlk - Maličko poupravený sen, který se mi zdál jako malé, a pořád se opakoval. Vlk, kterého se strašně bojím, mě honí temným lesem. Najednou se přede mnou objeví bezedná propast, a já ji nemohu přeskočit. Jednou se mi to však podaří, a vidím něco, co mi dočista vyrazí dech.
Od Ookami-Kyuu

Ohayou!

28. srpna 2009 v 17:32 | K-J & O-K |  ohayou.blog.cz
Ohayou!
Hlásí se Vám Kitsune-Yon (Liška) a Ookami-Kyuu (Vlčice) =) A hlásí dobré ráno... i když, teď už spíš pomalu večer =) To je však úplně jedno - hlavní je, že si právě čtete takový "úvod" našeho blogu =) Doufáme, že se Vám bude líbit - budeme sem přidávat hlavně naše povídky, možná i básničky, zápisky, názory, ale i jiné věci.
Tento blog píší dvě nejlepší kamarádky - máme rády svou rodinu, zvířátka a spoustu dalších věcí =) A kdo nám někdy nebude rozumět, ať se podívá do Japonského slovníku =P
Dlouhý úvod to nebyl, ale snad ani být nemusí.
Zdraví Liška a Vlčice =)

Blog byl založen 27. srpna. 2009