Kitsune Yon je vysušená oběť studia na gymplu. V překladu - nemá čas ani na jeden díl Naruta. Natož na napsání něčeho, co by aspoň vzdáleně připomínalo povídku.
Ookami-Kyuu... Té wé téčkuje...

Popadla mě múza... (konečně)

15. srpna 2011 v 17:44 | Kitsune-Yon |  Naše zápisky
Milí návštěvníci našeho blogu a drahá Sestřičko,
konečně se moje mozkové buňky probudily z dlouhého zimního spánku během školního roku a navštívila mě drahá múza a já tak konečně přestanu vypínat editor po prvním odstavci jakéhokoli textu... x-)

Bohužel budu do konce prázdnin pravděpodobně mimo síť a mimo internet, takže mým přítelem bude papír a propiska a po prázdninách mi ještě chvíli zabere korekce a přepsání textu do počítače.

Ale už mám, a to je hlavní, několik nápadů na povídky na pokračování. Už se strašně těšim, až své dílo uvidím viset tady na blogu! xD

Přemýšlím, co všechno bych vám měla o nových nápadech povědět a mám až moc velkou chuť tady všechno vyslepičit, včetně rozuzlení zápletky... - A to zase nemám v úmyslu. Proto si raději zamykám pusu na zámek a nechám vás i sebe čekat, co z toho nakonec bude. =)

A jelikož je to zas uherskej rok co jsem nic nenapsala, možná bych mohla na závěr dodat, jak se vlastně mám a co dělám. Jenomže najednou nevím, co si ze všeho vybrat. Momentálně se neděje celkem nic, leje jako z konve a mám si balit kufr... Jinak žiju jako každej jinej puberťák - chvíli nahoře, chvíli dole, jak na horské dráze. :D

Tak zatím.. Přeju co nejhezčí zbytek prázdnin,
Liška
 

Té wé té

2. února 2011 v 16:50 | Ookami-Kyuu |  Naše zápisky
My star
Na jednu stranu vidím ty prázdné rubriky, ankety, již existující články a povídky a mám chuť hned si pořádně zaspamovat. Na druhou si říkám, že mě to stejně zase přejde a v tu chvíli už na to náladu nemám. Nejhorší je, že jsem na to sama. Jsem sama na blog nás dvou. S tím ztrácím chuť sem něco přidávat - ať už je to povídka nebo cokoli jiného. Kdybych pořád měla jenom svůj vlastní blog tak bych ho jednoduše pozastavila a nebo vymazala. Jenže i kdybych měla dovolení od Lišky, vymazat Ohayou, na to bych neměla srdce. Ne, znovu už ne! Kolik blogů jsem už smazala? A už nikdy nechci mazat náš blog... 
Jashine, stydím se za to, že o tom vůbec uvažuji, když to tolik nechci.
Ale tady je to tak strašně prázdné. Té wé té.

Ať žijí divné nadpisy!

6. prosince 2010 v 12:05 | Ookami-Kyuu |  Naše zápisky
Zdá se mi, že tahle rubrika našich zápisků se nějak podivně plní. To je ale dobře ^^
Nuže, Vlče chce všem říct odpověď na nějaké to proč.
Proč píšu v tuhle dobu? To je sice úplně pitomá otázka, ale Oo-kami-ko (Kamiko!Kamiko!Kamiko! To je hezká zdrobnělina! *začne poskakovat okolo* ^3^) je unavené jako mrtvola a ráno jí nebylo nejlíp. Což znamená - žádná škola. A zítra taky ne. I vlci totiž musí k zubaři. xF
Proč nepíšu povídky? Já je píšu, ale zrovna teď jen jednu + kreslím, maluju, kreslím a znova maluju a trénuju na svou mangaka kariéru. Sice pořád vymýšlím a domýšlím i jiné příběhy, ale to, co píšu teď, je ta povídka, na kterou jsem čekala. Povídku, u které mě psaní baví dlouhodobě. Frýdě ví, o čem mluvím, že? ;P
A nakonec - občas sem píšu a občas ne, protože občas nemám náladu ale hlavně mě poslední dobou pronásleduje nějaká zarachová horečka... ToT
Agito
 


"Ticho Tvého hrobu mě zaráží."

24. listopadu 2010 v 21:32 | Kitsune-Yon |  Naše zápisky
"Ticho Tvého hrobu mě zaráží."
  Chci něco napsat. Strašně moc. Něco, do čeho bych vložila nálady posledních měsíců, posledních dnů. Jenomže, ouha, nevím co. Tak zatraceně netuším co. Napadlo mě tedy, že než přijde den, kdy mě napadne Ten Senzační Nápad (který bude přeložen do všech jazyků, bude se prodávat všude - včetně dna Mrtvého moře a nejvyššího bodu And- a stane se bestsellerem), naučím se líp psát.

  Chtěla jsem chodit na multimediální kroužek, poznala jsem skvělou lektorku, která mě hodlala seznámit s několika autorami fantasy a nějak začít rozvíjet mojí osobnost - až nevýdaně nadšeně, jenomže sešli jsme se jenom 3... (Jakto, vždyť je to tak supr příležitost, ne?)

Death Note vs. Toy Story

23. listopadu 2010 v 17:22 | Ookami-Kyuu |  DN - Obrázky
Near Toy Story
*tlemí se a nemůže z toho Mella*

Halloween

22. listopadu 2010 v 18:07 | Ookami-Kyuu |  FF Jednorázovky
*odkašle si* Toto je má první povídka přidaná na blog po velmi dlouhé době, takže několik málo slov (fakt jen málo, žádný proslovy! *slibuje*)...
Tuhle naivní hloupůstku jsem psala o listopadu minulého roku... Chtěla jsem jí tehdy zveřejnin na Halloween, ale bohužel jsem jí dopsala až někdy v prosinci, tak jsem se rozhodla, že zatím počká v šuplíku na Halloween roku 2010... Bohužel, tak jak jste si všimli, ani tento rok nebyla zveřejněna, a to kvůli tomu, že jsem se v té době ani příliš nedostala na počítač a moje hlava je jaksi děravá, takže... *zase nervózně zakašle* no, to by bylo všechno, jen jsem se musela trošku obhájit xD
A ještě jedno malé upozornění - vtipné ani strašidelné to není, je to spíš čtení "na nudu" xP
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Všude kolem vládna černočerná tma, ve které si člověk neviděl snad ani na nos. Jen úplňkový měsíc ozařoval skupinku deseti postav, která se mezi sebou dohadovala. Studený vítr jim čechral vlasy a jejich dech se proměňoval v kouř. Stáli poblíž branky, za níž se skrýval opuštěný hřbitov.
"Já se bojím…" zašeptal ustrašeným hláskem Tobi a zatahal Deidaru za rukáv.
"Zmlkni, uhm!" Jeho hlas nezněl příliš přesvědčivě, byl v něm slyšet strach.
Byl Halloween. Ještě před chvílí seděli všichni Akatsukáči doma v kroužku, v pokoji byla tma, kterou rušilo jen světlo několika svíček.

Ciaossu!

21. listopadu 2010 v 20:50 | Ookami-Kyuu |  Naše zápisky
Squalo
Voooi!
Měla jsem (a možná se tak pořád ještě mám a jen o tom nevím?) se slušně řečeno na prd, ale Vlčátko je bojovník, jak víme.
Jednou budou všichni žraloci vegetariáni!
Sakra, mám chuť zase blogařit. Možná bych si zase mohla založit jeden ze svých pověstně krátkodobých blogů trápeníček, jenže to by bylo stejně jedno - zase bych ho opustila a smazala. Kromě toho, svými myšlenkami mám zaplněnou celou hlavu, tak proč těmi pesimistickými plnit i internet?
Začínají se mi vracet zpátky moji přátelé - konečně si s většinou z nich můžu zase psát. Věřím, že se všechno spraví - brzy. Chichi, brzy! U mě to funguje. Věřím - a ne, už dávno nejsem optimista. Nejsem ani pesimista. A rozhodně ne realista. Kdybych se měla pojmenovat, musela bych znát slovo pro osobu, co žije ze snů, které chce proměnit ve skutečnost.
Dost o mě! Proč najednou používám vykřičníky? Půjdu blogařit, dokud můžu.
Ať žijou žáby!
Banzai!

Bez nápadů a času :(

31. října 2010 v 12:41 | Kitsune-Yon |  Naše zápisky
...

  Propadám se někam, kam jsem nechtěla. Došlo to tak daleko, že mě rodiče objednali k psychologovi. Až moc často přemýšlím o smrti a o sebevraždě. Škola zabírá moc času, rodiče se mezi sebou hádaj, takže mi ještě ke všemu hrozí, že se přesunu z kategorie "dítě z úplné rodiny" do kategorie "dítě z neúplné rodiny", což je to poslední, co bych si přála.

  K anime jsem se dostala naposledy v červnu 2010, čemuž se mi nechce uvěřit.... Takže už skoro ani nevím, kdo je to Naruto. Skončila jsem, alespoň prozatím, někde u 140.(nebo 170.?) dílu a od té doby jsem si nepustila žádné anime, což mi strašně moc mrzí, ale není čas.

  Nechce se mi tomu ani věřit. Celý dny dělám něco do školy (hlavně projekty) a divím se, jak můžou být profesoři tak naivní a myslet si, že právě jejich předmět mě zajímá nějvíc. Nelituju, že sem na tu školu šla (část mé duše se právě vzbouřila proti tomu prohlášení), jen mě příliš moc zaskočil ten stereotyp a styl výuky. Nejvíc mě zaráží, že v naší třídě je nás 31, a jenom já mám tyhle deprese a nálady. Beru si to nějak moc, jenomže s taťkovým "musíš se srovnávat s těma nejlepšíma", "chceš to někam dotáhnout" a "a co měli z té písemky ostatní?" jsem to dotáhla tam, že se mám chuť oběsit, zahrabat a zabít se.

  Naděje, že bych v dohledných 300letech přidala nějakou povídku padá s tím, že moje můza si dala pravděpodobně doživotní dovolenou, a mě totiž nenapadá nic, tedy kromě toho, že bych se na všechno vysrala.

  Poslední dobou mívám fakt skvělý nálady.

Tímhle se omlouvám vám všem, Tobě blogu, ale hlavně tobě, O-K. Strašně mě to mrzí a bolí tam, tam na srdíčku....

P.S.: Poslední dobou nám moc padají počítače, takže mi nějak blbne ICQ a facebook se mi nějak zhnusil... (xD) Je mi líto, že si vůbec nepíšem, což je zaviněno mou vinou.. :( Až se mi podaří to s těma počítačema zvládnout, tak napíšu... někam no.
P.P.S: Až mě potká můza a políbí mě na čelo a mě se podaří něco vytvořit, tak se přihlásím. Do té doby se potkám tak maximálně s tím, kdo bloudí ve stejných mlhách jako já.

Kitsune-Yon

Tak už víme, jak to bylo...

29. července 2010 v 1:05 | Ookami-Kyuu |  DN - Obrázky
...tak už víme, jak to bylo...
Ale my, fanoušci Death Note, jsme si toho byli vědomi hned, že? ;P

Akatsuki Twister

26. července 2010 v 16:19 | Ookami-Kyuu |  Naruto - Obrázky
Akatsuki Twister

Kam dál